ADOPCE NA DÁLKU...možná pomoc

DĚJINY ZEMĚ

Území dnešní Guiney bylo součástí řady říší, počínaje Ghanskou říší kolem roku 900. Pak náledovalo království Soss v 12. a 13. století. Říše Mali převzala nad regionem kontrolu po Bitvě u Kiriny v roce 1235, ale časem byla oslabena vnitřními konflikty, které nakonec vedly k jejímu rozkladu. Nejsilnějším následníkem byl stát Songhai. Ten převyšoval své předchůdce co do rozlohy i bohatství, ale také byl ničen vnitřními spory a občanskou válkou a nakonec se zhroutil po bitvě u Tondibi v roce 1591. Následovalo období chaosu, až do založení islámského státu v 18. století. Současně byl velmi významný příjezd muslimů Fulani do horského regionu Fuuta Jalloo na počátku 18. století. Evropané poprvé na toto území dorazili v průběhu Portugalských zámořských objevů v 15. století, čímž započalo období obchodu s otroky. Guinea byla založena v roce 1890 jako francouzská kolonie v čele s prvním guvernérem Noëlem Balleym. Hlavní město Conakry bylo založeno v tom samém roce na ostrově Tombo. V roce 1895 byla země včleněna do Francouzské západní Afriky. 28. září 1958, pod vedením Charlese de Gaulla, centrální Francie vyhlásila referendum k nové ústavě a k vytvoření Páté republiky. Kolonie, kromě Alžírska které bylo de iure součástí Francie, se mohly sami rozhodnout mezi okamžitou nezávislostí nebo podržením svého koloniálního statutu. Všechny kolonie kromě Guiney zvolily druhou možnost, a tak se Guinea stala první francouzskou kolonií, která získala nezávislost, ale za cenu okamžitého zastavení veškeré francouzské pomoci. Po získání nezávislosti byla Guinea vedena diktátorem Ahmedem Sékou Touré. Touré uplatňoval úplnou socialistickou ekonomickou politiku, potlačoval opozici a nebral ohledy na lidská práva. Pod jeho vedením se Guinea zapojila do Hnutí nezúčastněných zemí a udržovala velmi těsné vztahy se státy východního bloku. Po jeho smrti v roce 1984, převzal moc Lansana Conté a okamžitě změnil ekonomickou politiku svého předchůdce, ale vláda zůstala autoritativní. První volby od získání nezávislosti byly uspořádány v roce 1993, a vyhrál je dosavadní prezident, ale výsledky byly sporné. Conté čelí domácí kritice za výkonnost domácí ekonomiky a za tvrdý postup vůči politické opozici. Během návštěvy Francie v roce 2005, předseda vlády Francois Fall rezignoval a požádal o azyl spolu s rodinou, z důvodu korupce a zesilování zasáhů ze strany prezidenta do jeho kompetencí, což z jeho pohledu zeslabovalo jeho efektivitu jako předsedy vlády. Jeho nástupce Cellou Dalein Diallo, byl odvolán v dubnu 2006 a Contému se nepodařilo zajistit náhradu až do ledna 2007. Během roku 2006 se konaly dvě generální stávky vládních zaměstnanců během kterých bylo armádou zastřeleno 10 studentů. Stávky byly ukončeny poté co Conté souhlasil s lepšími mzdami pro občanské zaměstnance a se snížením ceny některých základních potravin (rýže, olej) Od začátku roku 2007 odbory svolávají nové stávky, protestují proti zvyšujícím se životním nákladům, vládní korupci a špatnému hospodaření. Po dvou týdnech trvání vyvolaly tyto stávky jedny z největších demonstrací od začátku Contého funkčního období a zavinily cca 60 mrtvých. Mimo jiné odbory požadovali, aby stárnoucí a nemocný prezident jmenoval konsensuálního (pro odbory přijatelného) premiéra, který zaujme místo prázdné již od Diallova odvolání a Conté se zbaví v jeho prospěch některých prezidentských pravomocí. Conté neochotně souhlasil se jmenováním nového předsedy vlády a snížil ceny pohonných hnot a rýže a následně byly stávky dočasně přerušeny. 13.2.2007 po nominaci Eugene Camary, vnímaného jako blízkého spojence Contého,na post předsedy vlády, okamžitě vypukly násilné demonstrace po celé zemi. Stávky pokračovaly, odvolávajíce se na prezidentovu neschopnost jmenovat „konsensuálního“ premiéra, jak bylo dohodnuto 27.1.2007. Po ozbrojených střetech s demonstranty byl vyhlášen výjimečný stav, který přinesl více než 100 mrtvých a objevilo se velké množství případů drancování a znásilňování prováděné muži v uniformách. Vládní budovy a nemovitosti vlastněné vládními činiteli byly vyloupeny a zničeny rozhněvanými davy. Guinea se ocitla na pokraji občanské války po tom, co se protestují po celé Guinee dožadovali Contého jednoznačné rezignace. Po diplomatické intervenci ze strany ECOWAS (Hospodářské společenství západoafrických zemí), hlav sousedních států, Evropské unie, OSN, atd., Conté souhlasil s výběrem nového premiéra ze seznamu pěti osobností navržených odbory a občasnkými předáky. 26.2.2007 byl jmenován na tento post Lansana Kouyaté, řívější velvyslanec Guiney při OSN. Stávky bvyly odvolány a nominace byla stávkujícími oslavována.

ČERPÁNO:http://cs.wikipedia.org/wiki/Guinea